Regulace nákladovosti (a tedy i výše provizí)

Návrh novely zákona 38/2004 obsahuje i části regulující nákladovost životního pojištění. Produktové listy.cz přinášejí kompletní znění návrhu s komentářem a jednou radou ministerstvu financí.

Jaký je návrh

Návrh přináší v paragrafu 21 (Náklady pojištění) dvě varianty regulace nákladovosti:

1. Náklady související se sjednáním smlouvy o rezervotvorném životním pojištění, správou, změnou nebo ukončením pojištění, včetně odměny za zprostředkování nebo jiné pobídky, uplatněné na zákazníkovi nesmí přesáhnout výši jedenapůlnásobku ročního běžného pojistného nebo části jednorázového pojistného odpovídající jedenapůlnásobku podílu zaplaceného pojistného a počtu let, na které je pojištění sjednáno. V případě pojistné smlouvy sjednané na dobu kratší než 15 let se výše těchto nákladů snižuje o 5 % za každý rok, o nějž je pojistná doba kratší než 15 let.
2. VARIANTA I: Pojišťovna může náklady podle odstavce 1 na zákazníkovi uplatnit jen tak, aby jí v žádném roce trvání pojištění nevznikl nárok přesahující 20 % jejich celkové výše, a v případě pojištění sjednaného na dobu kratší než 5 let tak, aby jí v žádném roce trvání pojištění nevznikl nárok přesahující takovou část jejich celkové výše, která odpovídá podílu čísla jedna a počtu let, na které je pojištění sjednáno.
   VARIANTA II: Pojišťovna může náklady podle odstavce 1 na zákazníkovi uplatnit jen tak, aby jí v prvním roce trvání pojištění nevznikl nárok přesahující 30 % jejich celkové výše, v druhém roce 30 % jejich celkové výše, ve třetím až šestém roce každoročně 10 % jejich celkové výše.
3. Dojde-li před koncem doby, na kterou byla úhrada nákladů rozložena podle odstavce 2, k odstoupení od smlouvy nebo k uplatnění nároku na odkupné, nesmí být do výše odkupného z pojištění a výše plnění vráceného zákazníkovi po odstoupení od smlouvy promítnuty náklady související se sjednáním smlouvy, správou, změnou nebo ukončením pojištění, na jejichž úhradu pojistníkem dosud pojišťovně nevznikl nárok.
4. V případě změny výše ročního běžného pojistného nebo doby trvání pojištění s běžně placeným pojistným se podle odstavců 1 a 2 úměrně změní i výše nákladů uplatňovaných na zákazníkovi.

Co to znamená?

Pokusme se ukázat, co daný návrh prakticky znamená.

1. V prvním odstavci se stanovuje maximální výše poplatků na 150 % ročního pojistného. U smlouvy na 30 let to například znamená, že pokud je rozdíl mezí nákupní a prodejní cenou 5 %, nemůže být již žádný jiný poplatek (počáteční, měsíční, inkasní, ...), protože 5 %*30=150 %. Z návrhu není zřejmé, zda se do celkových nákladů započítává i poplatek za správu fondů (a už vůbec ne který - na straně pojišťovny, na straně podkladového fondu?).
2. Oba návrhy odstavce 2 zakazují nahrnout všechny poplatky na počátek pojištění. Ve spojení s odstavcem 3 to znamená, že maximální počáteční provize by byla 30 % (resp. 20 %). Dnes je sítím vypláceno standardně 180% ("dolů na poradce" samozřejmě propadne méně).
3. Pojišťovna si nemůže nastrhávat při stornu pojištění náklady až do maximálních 150 %, pouze ty,  na které ji podle odstavec 2 již vznikl nárok. Konec tzv. počátečních jednotek.

Ještě jinak - podívejme se na přehled nákladovosti PER pro všechna investiční pojištění zde. Pouze produkty s PER 7,5 % (7,5*20=150) by prošly podmínkou odstavce 1. Kolik jich je? Pouze 3 z 50, podívejte se sami.

Proč je návrh špatný?

Návrh je odsouzen k nezdaru a to z několika důvodů. Produktové listy.cz chápou předkladatele novely a důvody, které je vedly k tomuto kroku. Současné poplatky u investičního pojištění jsou takové, že každý, kdo produktu kvalifikovaně rozumí, by si jej pro budování finanční rezervy nezvolil. Ale:

• Nelze zasahovat do ekonomiky komerčního subjektu, nelze mu nařizovat, jak má po nákladové/poplatkové stránce tvořit produkty.
• Správná cesta je: regulovat informační povinnost. V tomto případě zavést jednotný ukazatel nákladovosti a potom již jen vzdělávat, vzdělávat, vzdělávat.
• Je třeba se soustředit na zavedení ukazatele nákladovosti, na jeho přesnou definici a dbát, aby byl publikován pro modelové příklady a vypočten pro každou nabídku klientovi.
• Tento ukazatel je v návrhu popsán (více zde) a je třeba jej ve vyhlášce dobře popsat. Snaha protlačit (nesystémovou) regulaci poplatků může ale torpédovat celou novelu k ledu a s ním i nesporné návrhy na vyšší informační otevřenost.

Závěrem ...

Na konec jedna malá (ale užitečná) rada ministerstvu financí. V okamžiku, kdy budu mít přesně a dobře definovaný ukazatel nákladovosti a vše zavedeno v zákoně, mohu přijít s následujícím požadavkem. Pokud si klient bude chtít uplatnit daňové úlevy ze životního pojištění, musí kromě podmínky 2x60 smlouva splňovat i podmínku nákladovosti (maximálně X%, například PER maximálně 5 %) pro nově uzavřené smlouvy.

To je totiž (narozdíl od regulace všech produktů) zcela legitimní požadavek. Stát se rozhodl podporovat občany ve spoření na penzi. Místo toho ale podpořil prodej dražších produktů (argument prodejce: "to se vám vyplatí, odečtete si to z daní"). A tak si touto podmínkou pouze hlídá, že motivace je efektivní, že si občan skutečně spoří na důchod a jeho penzijní úspory nejsou "prožrány" v poplatcích.

A do doby, než se ministerstvu financí podaří zavést jednotný ukazatel ze zákona, je možné používat ukazatel PER Produktových listů, v současnosti nejpoužívanější ukazatel nákladovosti investičního životního pojištění.